Roubíček posadil svého tříletého synka na stůl a povídá: „Chlapče, skoč dolů.“
Děcko zamrmlá: „Já se bojím, že se bouchnu!“
„Neboj se, chytnu tě, než dopadneš na zem. Přece si nemyslíš, že by tvůj tatínek dopustil, aby sis ublížil.“
Tak synek sebral odvahu, skočil, ale tatínek nehnul ani prstem, synek se pěkně praštil. Když se vybrečel, Roubíček mu povídá: „Tak, hochu, teď jsi dostal svoji první velkou životní lekci. Nikdy nikomu nevěř, ani vlastnímu otci.“
K ránu mě probudila strašná zima…nejdřív jsem myslel že mi přítelkyně zase sebrala peřinu…pak se ale ukázalo, že žádnou přítelkyni nemám a že chrápu vožralej před barákem.
Moudrý rabín si po šábesu povídá se členy své obce. Slyší však samé nářky a stížnosti na špatně jdoucí obchody a nespravedlivý osud, a tak se obrátí k jednomu z naslouchajících:Dám jim, Karpeles, hádanku. Kdo je podle nich spokojenější s tím, čeho v životě dosáhl? Ten, kdo má deset milionů, nebo ten, který má deset dcer? Karpeles ani na chvilku nezaváhá a vyhrkne:Ten, kdo má 10 milionů, pochopitelně. Kdepak,“ zavrtí hlavou rabín. „Znám lidi, tak vím, že ten s deseti miliony chce mít pořád víc – patnáct milionů, dvacet milionů… Ale ten, který má deset dcer, doufá, že to tak zůstane, a rozhodně si nepřeje ani jednu dceru navíc!
Pastor v Alabamě mluví ke svým ovečkám: "Někdo v naší kongregaci o mně šíří nepravdy, že náležím ke Ku Klux Klanu. To je pustá lež a jako křesťan jí nemůžu tolerovat. Proto žádám toho, kdo o mne tyto pomluvy šíří aby povstal a žádal o odpuštění Boha a celou naši církev.
Nikdo se nepohnul.
Pastor pokračuje: „Neobávejte se odplaty, pokud se přiznáte bude vám odpuštěno a ulehčí se vašemu svědomí. Žádám vás znovu, povstaňte a žádejte rozhřešení.“
V kostele ticho, nikdo ani nedýchá.
V třetí řadě si pomalu a váhavě stoupá překrásná blondýna, hlavu skloněnou a třesoucím hlasem říká:
„Padre, jde o krajně nešťastné nedorozumění. Já jsem jenom řekla svým přitelkyním, že jste velký čaroděj v prostěradlech.“
Hugo Goldberg je starý mládenec, ale jednou večer zavolá matce a nadšeně jí oznámí, že právě potkal ženu svých snů. „Mami, co mám teď dělat?"
Jeho matka má nápad a povídá: „A proč jí nepošleš květiny a nepozveš ji k sobě na večeři?"
Hugo je přesvědčen, že je to skvělý nápad, a tak si domluví rande o týden později. V den velkého rande se Hugova matka schová ve sklepě, a jakmile mladá Rebeka odejde, přijde nahoru do Hugova bytu, aby se podívala, jak se věci vyvíjely. „Tak co, jaké to bylo?" „Mami, večer to byla katastrofa," zasténá Hugo. „Proč?" ptá se jeho matka. „Představ si to! Tomu neuvěříš! Ona odmítla vařit!"